vznese, že dospějeme k poznání a rozeznáme dobré od zlého. Amen.
Modlitba za zesnulé.[1]
(הזכרת נשמות)
Otče v nebesích! Pane života! V ruce Tvé jest život náš. Ty vdechuješ dech ve schránku člověka, aby živým byla tvorem, a opět jej odnímáš, když cíl pomíjejitelnosti přiblížil se smrtelníku, aby pak na dále trval na výšinách nebeských v ochraně Tvé. Člověka pobyt na zemi je pomíjejícím jako stín, jenž při západu slunce mizí a zaniká. Protož člověk nechť po dobu krátké své pouti pozemské pamětliv je pomijicnosti a hledí nastřádat pokladů, jež nepropadají prachu, jež přečkají tělo lidské: poklady ctnosti a šlechetných skutků, jež podobny jsouce duši, z níž pocházejí, pomijicné dočasnosti nenáležejí, nižádnému zničení nejsou podrobeny, nýbrž věčně vzrůstajíce tvoří ovoce života.
- ↑ Modlí se v poslední den pasah (פסח), v druhý den slavnosti týdnů (שבועות) v den smíření (יום כפור) a v předposlední den slavnosti podzelené (שמיני עצרת).
