i život náš zakončit může, že pak nám bude opustit tento svět klamné smyslnosti a vstoupiti v říši odměny.
V této říši dozrává, co jsme zde zaseli, tam sklidí každý podle zásluhy, tam souditi bude nejspravedlivější soudce všech tvorů každý náš skutek, který nikoliv podle zevnějšího lesku, nýbrž toliko podle pravé jeho platnosti bude odměněn, tam nebude se přihlížet k osobě, ale ctnost odměněna bude podle míry své a neřest potrestána bude bez rozdílu.
Kdož netratil by mysle, vzpomíná-li velikého dne odměny? Kdož nepravil by v srdci svém: O Pane! Nesuď mne, znám vinnu svou a chvěji se před Tvým rozsudkem.
Protož již není z plna srdce chci se polepšit: v upřímném pokání modlím se, slibuji se srdcem kajicným, že pokořím se před Tebou, a netoliko že hříchu vyvaruji se, ale že stále kráčeti budu po dráze ctnosti.
Hospodine, Bože milosrdný! Mé dobré, upřímné úmysly podporuj, zachovej srdce mé, aby se nekolísalo, uděl mi znova svou milost, žehnej mým záměrům, Ty zkoumáš myšlénky a city a známo Ti, že netoliko rty takto promlouvám, nýbrž že i v srdci takto pociťuji. Amen.
