se zvyky bažantů, kladl jim nové osidlo. Číhal v úkrytu, zatím co jeho kamarád obcházel na návrší, nadháněje mu ptáky, capal nízkým houštím, kde »Rudý Obojek« i »Šedý Ocásek« právě hodovali. Dlouho jíž, nežli střelec byl v nebezpečné blízkosti, varoval »Rudý Obojek« tichým »Rrr — rrr« (nebezpečí) a běžel k velkému smrku. »Šedý Ocásek« byl v jisté vzdálenosti na kopci a náhle spatřil nového nepřítele, žlutého hafana, jenž běžel právě k němu. »Rudý Obojek« pro houští hafana neviděl a »Šedý Ocásek« byl následkem toho zřejmě pomaten. »Kvit, kvit« (leť, leť), křičel a běžel na kopec. »Krýt, rrr« (»sem, skryj se!«), volal rozvážný otec, neboť muž s puškou přiblížil se na dostřel. Bažant běžel za tlustý kmen, a když se tam na okamžik zastavil, aby na »Šedého Ocáska« ještě zavolal: »sem, sem!«, zaslechl náhle tichý šustot, prozrazující mu, že je zde skryt ještě jeden střelec. »Šedý Ocásek« vzlétl, jakmile pes se naň vrhl, letěl za ochranný strom a byl nyní v moci mizerného taškáře, který byl tam skryt. »Vrrr,« bažant vzlétl — nádherný ušlechtilý tvor — »Bé« — a již sletěl do bílého sněhu střelen a krváceje.
Pro »Rudý Obojek« bylo to nebezpečné mí-
