vati ho svou bouchačkou, mnoho ran vypálil na darmo, neboť jako zázrakem našel se vždy nějaký strom, mechoviště nebo nějaká jiná ochrana a »Rudý Obojek« žil, rostl a bubnoval.
Když nastal měsíc sněhu, přestěhoval se bažant s »Šedým Ocáskem« do lesa u Castle Franku, neboť tam bylo potravy nadbytek a mohutné prastaré stromy. Na jižním svahu, uprostřed plazivých nízkých borovic, stál štíhlý smrk. Jako vysoký vrchol, jenž jiné stromy přečníval, hostil v létě sojáka s jeho nevěstou sojkou.
Tam nahoře mimo dostřel zpíval a tančil soják ve vlahých dnech jarních před svou družkou, slunil svoje skvělá modrá péra v jase slunečním a švitořil nejsladší melodie, tak sladké a svěží jak z pohádky.
Nedaleko tohoto smrku žil nyní »Rudý Obojek« se svým jediným zbylým synáčkem. Ale nezajímala ho koruna smrku vysoko v čistém vzduchu, nýbrž úpatí. »Bažantí víno« a brčál rostly tam pod nízkými borovicemi a sníh skrýval smrkové šišky plné zrn. Nebylo lepšího naleziště potravy, silný smrk poskytoval ke vše mu ochrany před smrtícím olovem a nejméně dvanáctkráte zachránil za nebezpečné honby bažantům život. Zde pytlák Žvanec, obeznámený
