hustším loubím, jež je chránilo před nebezpečím shora, ze vzduchu. Výška stromů chránila je před nepřáteli zdola a neobávali se ničeho, leda medvěda mývala, jehožto zdlouhavý těžký krok po ohebných větévkách je vždy v pravý čas varoval.
Ale listí již opadávalo a »nepřátelé a strava mění se každý měsíc«. Byl čas ořechů, ale také čas sov. Sova pálená přilétala od severu a zdvojnásobovala i ztrojnásobovala nebezpečí. Noci byly chladnější, mývalové méně nebezpeční a proto matka-bažantice přeložila noční skrýši do husté směsi jehličí jedle.
Jen jedno mládě nedbalo matčina varovného »krýt! krýt!«, zůstalo sedět na své houpavé, nyní skoro bezlisté jilmové větévce — a velká sova se žlutýma třpytícíma se očima odnesla je odtud dříve, než se rozbřesklo.
Matka a pět dětí zbylo nyní na světě. Ale děti byly již skoro tak velké jako stará, ba nejstarší bažant, týž, který seděl kdys na listě, byl dokonce větší. Okruží na krku začalo se objevovat, nejdříve jen konečky per, aby naznačovaly, kde se budou jednou pyšnit, až narostou. Ani byste nevěřili, jak bažantíci byli na to pyšní. Taková kružinka je pro bažanta totéž, jako pro
