zahradami lidských bytostí, jejichž životy neodpovídají naší touze po naplnění, pak je tato nejasnost pomalým mučením.
Román juditin je románem toužící dívky, jíž okolnosti odpírají prožití úrody, po které se rozpřahuje její bohatá a barevná bytost. Je to příběh smyslů a horké duše, příběh napěchovaný vůněmi, dojmy, inspiracemi a očekáváním, nabitý intensivním vnitřním prožíváním Krásy; ubohá Judita, typ výjimečně vyvinutých schopností citu i rozumu, tato ubohá Judita-žena nikdy nepotkává skutečnost, která by odpovídala svou pravdivosti a vášnivou naplněností jejímu očekávání… Proto je román Lehmannové knihou o strašné beznaděj i, zahalené do roucha smyslové krásy: je historií o mládí anemickém, degenerujícím, předčasně se vzdávajícím. O mládí, jež je zatíženo dříve, než nastavilo prsa syrovému větru života. Juditina vášnivá postava, v níž je od dětství nabit neklidný náboj ženství, odráží se jako tragický zázrak životnosti a normálnosti od pozadí vtěleného mistrně do několika postav, jež tvoří Juditiny životní příběhy.
Anglie beznadějná v určitých plihých typech svého moderního mládí je tu přednesena bez pathosu a bez ñlosofie. Řádí tu nemoc, která je stejně nedeñnovatelná jako skutečná, jež kosí naděje na stoprocentní žítí a nedá se léčit ničím, jen tím, že proběhne a odejde, vezmouc s sebou mládí jedné generace. - Líčení nádherné anglické přírody, dětství prožitého v tradičních domovech a milovaných zahradách, v prostředí cambridgeské koleje, a nádhera roztoužených studentských let - to jsou jakoby oblaka těžkých a sytých vůní, jež čtoucího lákají do sfér intensivního prožívání dojmů a naplňují jeho vidění novými silami, novými vůněmi…
Nejasná odpověď není téměř knihou, je začarovanou zahradou. Procházíte jejími houštinami s rozšířenýma očima a v ústech i v duši zůstává příchuť životnosti, jako po skvělém zralém ovoci.
D. S. Merežkovskij, Tajemství západu (I. Atlantis - Evropa, II. Bohové Atlantidy)
D. S. Merežkovskij, učenec, filosof a náboženský myslitel, jak se nám jeví v celém svém velikém díle, vyvažuje v „Tajemství Západu“ všecky tři složky své bohaté osobností, stavě základem přesné, hluboké a rozsáhlé vědecké poznání, z něhož mu vyrůstá intuicí vpravdě básnickou a kombinačním darem nevšední ostrosti jemný květ čistého křesťanství, obsaženého v prosté nauce Kristově. Spojujícím článkem, mostem, po němž nelze přejíti bez závrati, je mu ñlosoñcké zdůvod; nění. Tak není v jeho vývodech patrné trhliny, jako není V jeho víře pochybnosti a kolísání.
Tajemství Západu je tajemství Atlantidy. Atlantis byla, Atlantis, jak o ní vypravuje Platon, žila vysoce kulturním životem. Moc její
116
