Aeneis, určená a uznaná za epos národní, stala se básní, kterou čte a uctívá celé vzdělané lidstvojiž po dva tisíce let. Nacházív ní vedle mohutné epické linie dramatickývzruch alyrické pathos ; podivuje se V ní kromě hrdinského dění také náboženské mravní náplni, kterou tam vložil věčný idealista v žasne nad tím,jak tu obdiv nad rozletem lidské vůle za he*roismem doprovází melodický stesk nad křehkostí osudu člověkova.
Bez osvojení a prožití Aeneidy nevede pravá cesta ke geniu Vergiliovu a nevede zvláště ' pro národ, který by měl doháněti klasičnost odepřenou mu v minulosti ajemuž v dětinstvíjeho politické samostatnosti by měl býti vítán každý,i básnieký a dávnověký učitel, vykládající rytmickým slovem, ak budovati základy státu na mravním úsilí 0 velikost.
Českému čtenáři nabízí se za vůdce kVergiliovi a k eho Aeneidě Otmar Vaňorný, mistr tlumočník, jenž s učencem spojuje v sobě básníka.
