Před soudci na agoře stanul básník.
V odsluní byla v dnech těch slávajeho,
však v uších pamětníků bojů s Persy
ozvěna písní jeho nedozněla.
Sudištěm hlasů jejích šum se nesl:
muž, který v dobách bojů o stát, hlavě
byl obce této pomocníkem, až byl
pak do žaláře vržán 0d Peršanů,
muž, který v prvých letech nové obcc v
ve vojště jejím býval hodnostářem,
před soud byl pohnán zhurta navládnictvím
pro zločin úkladů o republiku.
Již vrchní auskultanti v splihlých togách
začátek přelíčení vyhlásili,
porotci slosování, Čten byl tučný
spis obžalovací a přišli svědci —
při výslechu jich chechtot zazněl v lidu —
pak povstal vrchní navládní a navrh”,
citátů užívaje z školní četby,
trest vyhnanství a mírné uškrcení.
Tu povstal básník, rukou mávl lidu
a řekl: Slavný soude — sám se hájím,
vždyť žádný z advokátů, žádný přítel
se neodvážil na se vzíti při mou.
8
