Tato stránka nebyla zkontrolována
Mravenci a kobylka polní.
Mravenci jsou hospodáři;
Lační nikdy nebyli.
Jednou při slunečné záři
Žito v zimě sušili:
Prška jim je byla nějak zamočila.
Kobylka tam polní přiskočila;
Že pak toho času
Nebylo již v poli zrna ani klasu,
(Nevědouc si jiné dáti rady,
Neb ji hnětly hrozné hlady,)
Prosila jich; by se nad ní slitovali,
Trošičku jí žita dali.
Proč si, dějí: v letní době
Nenanesla špíže sobě?
Času, odpoví: sem málo měla;
Neb sem celé líto
V jednom pěla.
Ti jí na to: Tohoť jest nám věru líto!
Cos si tedy vyzpívala v lítě,
Skákej za tím v zimě, milé dítě!
