Tato stránka nebyla zkontrolována
Žáby o krále prosící.
Žáby pokojných let drahně
Volně se toulaly v bahně.
Čím víc koho dobré bydlo píchá,
Tím se více popíná a pýchá.
Svobodou zhrdnouc, o panovníka ve dne v noci
Vřeštěly žáby k Kralomoci.
Smál se Perún: ale kdo chce kam,
Říkává: se, Pomozme mu tam!
Spustil jim drouh. I strašným do vody bouchnutím
Rozžene plaché stádo mžiknutím.
Všecky v rokytí a v sytí s malou duší
Do děr kluší:
Každá napoly mrtvá, užaslá a tichá
Sotva dychá.
Ale v mále
Chtěci předce viděti krále,
Jedna blíže capichu
Vystrčí hlavu potichu;
Nevidouci ale nic strašného, vysoce
Na milé sestry křehoce.
Na to, co se strachem ukrývají,
Směleji jedna po druhé připlývají;
Tak že brzy skáčí po Velebnost Drouhu,
Majíc pána za špatného slouhu.
