Tato stránka nebyla zkontrolována
Čáp a Liška.
Jako známou svou a milou tovaryšku,
Navštívil kdys Bočan kmotru Lišku.
Sotva vchází, zdvořile ho přivítá,
Objímá a prutem omítá;
A že bylo ráno, prosí, by pan Žabojídek
Ráčil u ní zůstat na obídek.
Čestujíc pak Čápa na želíři,
Staví předeň na talíři
Jakous židkou břížďalu,
Které však, že chutná, dává pochvalu.
Lačný host
Dlouhatým svým zobem ďube dost;
Ale čiň co čiň, i ač se hmoždí mnoho,
Nic mu nelze uloviti z toho:
Zatím Vašnostpaní ani nešepce,
Až vše vychlebce.
Žert ten zakousne, a po laskavém objetí,
Poděkovav za čest, Bočan odletí.
Málo potom potká Lišku,
K obědu zve milou tovaryšku.
Mile ráda! praví paní Rusá:
Neboť liška ráda klusá,
Kde se milí věrní přátelí
Čestujíc se, veselí.
