Tato stránka nebyla zkontrolována
Dvě Myši.
Myšky Lizetky, co žila u dvora
Krále Chlebbora,
Fantazí se maně chytí,
Ze chce zvědět, jaké na vsi živobytí.
Vyjdouc tedy po stole
do pole,
Navštíví tam milou známou myšku,
Pannu Hryžku.
„Jak se daří, panno?“ „Dobře, chvala Bohu,
Jako myšce v stohu.“
Hospodyně, cti se těšíc velice,
Běhá semotamo; vynáší ven z lochu
Trochu
Hrachu, žita, pšenice;
K tomu cosi ovsiny,
Nahryzlé i kousek slaniny.
Neboť uvažujíc, že se sotva čeho
Slečna nádherným tkne pyskem z toho všeho,
Chtěla aspoň z potrav rozmanitosti
Zavděčit se Její milosti.
Nyní dvořka, stav svůj blažíc jedinko,
Lítosti jí tonem vysokého světa:
„Žel mi tebe,“ praví, „chudinko!
Ze tu v psotě té svá mladá trávíš léta;
