Tato stránka nebyla zkontrolována
Liška bez oháňky.
Ten kdo všudy vleze, ke všemu i přičichne,
Octne tam se, kde se upšichne.
Kdysi drůbežinkou namlsána,
Padla liška u kurníčku
V nepostřehlou líčku.
Vyškubne se zase, strachy hnána,
Ale bez oháňky, kusá,
Paní Rusá.
Tak to neštěstí jí zavstydilo,
Ze již dýl žít nemožná jí bylo.
Což si počne? když se nad tím žere,
Tento chytrý ouskok před se bere:
Svolává hned odevšad své tovaryšky,
Jako sama chytré lišky.
Radí, by se usmyslily,
S ocasy, jichž prej se dost již nanosili,
Dýl se nevlekly,
Ale raději je sobě usekly.
Nač ta omětačka? praví: co nám platí?
Vždyť jen mezi nohama se hatí.
Lesem našinec když běží,
Daremně jen těží.
Slyšíc jedna, co ta radí komolá:
Kusá sestro! zavolá,
Jestliže se vám tak vidí,
Proč se jemnost paní stydí?
