Již Orest Miller a potom podrobněji Iv. Sazonovič dovozovali užší souvislost ruské byliny s písní v jihoslovanské poesii tak bohatě rozvitou. Ruské originální črty byliny shledává Sazonovič pouze v hodech kn. Vladimíra a v chvástávosti Stavrově: „V dalším svém vývoji opakuje píseň úplně obsah písní srbskobulharských… při čemž někdy doslovně s nimi souhlasí. Tyto písně propracovaly látku o osvobození muže ženou ze žaláře a měly vliv na vytváření ruské byliny, a mimo to byly k nim přivlečeny povídky o děvčeti ve válce, již doplněné motivem o zkoušení pohlaví převlečené ženy. Všecka různost ruského výtvoru, který vznikl znovu křížením dvou samostatných motivů, vyčerpává se pouze nepatrnými podrobnostmi, které se jeví býti dodatky pozdější doby; prvotním jeho pramenem byly nepochybně s jedné strany písně ruského života, s druhé strany písně srbsko-bulharské, které dříve již nezávisle rozvíjely dva motivy 1. o osvobození muže ženou a 2. o děvčeti ve válce, a které teprve ruský básník sloučil.“[1] Podrobněji pak líčí, jak si představuje vývoj ruské byliny, sloučení staroruské písně o novgorodském bohatým Stavrovi s písněmi jihoslovanskými. Čistě domácí ruská tradice byla prý první část, uvěznění rekovo a jeho osvobození bojovnou ženou. „Slovanská“ část byliny zakládá se dle jeho mínění v ucházení se domnělého vyslance o ruku dcery kn. Vladimíra, zkoušení jeho pohlaví a poznání manželů. Tato hypotese skutečně jest velmi málo přesvědčivá a hlubší revise ukáže, že se nedá držeti. Plným právem ji Vsevol. Miller zamítl.[2]
Nám se zde nejedná o látku o děvčeti ve válce. Motiv o zkoušení pohlaví převlečené ženy rekovné byl do ruské byliny později zanesen, jak bylo výše podotknuto, totiž vlastní zkoušky podnikané v lázni, v posteli a j. Ovšem začaly tyto dříve již pronikati do ruského podání, než se uplatnila v něm látka o děvčeti ve válce, jak svědčí prosaický zápis z 18. stol. Avšak také ostatní zkoušky první redakce, zápas s borci, závod ve střelbě, jsou cizí látce nás zde zajímající, jakož též jihoslovanským písním, rozvádějícím a opěvujícím základní motiv naší látky.
Shody mezi těmito písněmi a povídkami zakládají se vlastně pouze v podstatě této látky: zajatý manžel osvobozen od ženy převlečené do mužských šatů, a potom v črtě dosti detailní a vážné: muž dává věděti ženě o svém uvěznění, po případě vyzývá ji, aby ho vykoupila, což žena zamítá a sama se pak pokouší manžela vysvoboditi. Ale tato právě črta bývá velmi silně obměňována, a také vynechávána. Ve všem ostatním jsou různosti velmi značné. Shod pak jest příliš málo, než abychom mohli předpokládati užší příbuzenský svazek mezi německými podáními a ruskou písní na straně jedné, a s jihoslovanskými písněmi na straně druhé. Mnohem bezpečněji bude předpokládati samostatný vznik jak na ruském severo-východě, tak na slovanském jihu.
J. Polívka.
