Potom přišla k sultánovi, získala jeho přízně a stala se jeho sekretářem. Po nějakém čase vyžádala si dovolenou měsíční, aby mohla navštíviti svou rodinu v Tunise a aby jí dal sebou vězně, mladíka tunisského; zalhala, že ho v širém moři utopí. Tak mladíka vysvobodila. Šťastně se s ním vrátila do Tunisu, posly sultánovy z díry pustila a poslala je zpět sultánovi s posměšným listem, kde mu plnou pravdu pověděla. Když sultán list přečetl, zemřel zlostí. Podobná jest povídka vypravovaná u Ajsorů v Malé Asii:[1] Král Mirej pozval kupce příchozího ke hře v šachy, s tou podmínkou, bude-li jim kočka se svíčkou v drápkách svititi do rána, vezme jemu všecko bohatství a zavře ho do žaláře, naopak postoupí mu polovici své říše. Kupec prohrál. Zaslechla to žena a pospíšila mu na pomoc. Nachytala celou bednu myší a převlečena do mužských šatů přijela jako kupec ke králi Mirejovi. Uzavřeli tytéž podmínky s tou změnou, že vezme mu ne polovici říše než klíče žalářní a vypustí všecky žalářované. Vyhrála, když myši byly puštěny; vypustila všecky zajatce i muže svého, kterýž jí nepoznal, pokud se nevrátili domů. Do jisté míry podobá se téže tibetská povídka[2]. Jinak tento motiv o učeném kocourovi, který všecko zapomene, jakmile spatří myš, sloužil illustrací přísloví, že přirození jde nad učení; tak ho použila Marie de France, a byl obzvláště pojat do hojně překládané knížky o Šalomounu a Markoltovi[3].
Týž motiv o věrnosti ženské byl podkladem některých epických písní jihoslovanských. Dávno již byla v souvislost zvláště s ruskou epickou písní o Stavru Godinoviči uváděna[4] píseň sbírky Vuka Stef. Karadžiče III č. 48 „Ljuba hajduk-Vukosava“. Jsou tu zajisté jisté shody, ale více celkem jest neshod. Hajduk Vukosav po tři leta žalářovaný od Turka Boičiče Alile, píše, zoufaje nad svým osudem, matce a ženě, aby matka více veň nedoufala a žena aby se provdala. Nežádá, aby ho vykoupila, jako Římský hrabě písně německé a rek podobných povídek. Následkem toho jest také rozuzlení děje zcela jiné. Ovšem šla i v této písni žena vysvobodit muže, vydává se rovněž za nějakého vyslance, podobně jako v zmíněné písni ruské, chová se pak úplně jako rekyně, zastraší a udeří Alila — Turek hraje velmi ubohou roli — a násilím vysvobodí manžela z vězení. Závěrečný motiv jest obyčejný: Vukosav nepoznává ve svém osvoboditeli ženu svou. V písni zapsané na ostrově Mljetu[5] Marko obelstil Turky pravě jim, že podobný list pošle své ženě, ale vlastně v listě svém vyzval jiného reka, aby ho vysvobodil. Píseň z ostrova Krka[6] jest poněkud blízká naší látce, že rek Aršić Stipan, sténající již devět let v žaláři Cařihradském, diví se, že žena jeho nesbírá výkupné. Zaslechla to laštovička' a donesla zprávu jeho ženě, která potom taktéž násilně vysvobodila manžela-A jsou jiné ještě písně,[7] kde rovněž žena vysvobozuje muže z vězení jednak
- ↑ Сборникъ матер. Кавказ. XVIII., odd. 3., str. 70.
- ↑ O'Connor Folk Tales from Tibet str. 39.
- ↑ Köhler Klein. Schriften II., 640. Zíbrt Markolt a Nevím v staročeské-litcratuře str. 96. Z latinského zpracování proniklo do staroruského textu o caru Davidovi a jeho synu caru Šalomounovi Веселовскiй Слав. сказанiя о Соломонѣ и Китоврасѣ str. 100. Samostatně vypravuje se v Palestině Hanauer Folk Lore of the Holy Land 143.
- ↑ Op. Миллеръ Илья Муромецъ str. 635, И. Сазоновнчъ Пѣсни о дѣвушкѣ воинѣ и былина о Ставрѣ Годиновичѣ, str. 38 sl., Н. Máchal, О bohatýrském epose slovanském 177, a ještě Vsev. Miller cituje tuto píseň Очерки русской нар. слов. str. 272.
- ↑ Hrvatske národně pjesme. Skupila i izdala Matice Hrvatska II., 433-
- ↑ Hrvatske nar. pjesme… iz Naše Sloge, oddíl 1, str. 31, č. 11.
- ↑ Hrvatske nar. pjesme Matice Hrv. II., 432. Maretić Naša narodna epika 234 připomíná ještě Marjanović Hrvat. nar. pjesme 1864 č. 26, kterážto sbírka nebyla mi přístupna.
