struktivně dokonale neb s rozmnožením obsahu; u problému bohatého cennými variantami omluvíme případné vady konstrukce. Než pravou dokonalosť hledati jest vždy v harmonickém souladu veškerých zákonů uměleckých se skutečně cenným obsahem, a nikoli ve výstředním provádění jedné zásady proti ostatním.
Zásady zde uvedené jsou v podstatě své uznávány po veškerém světě šachovém, však v jednotlivostech objevují se přece značné rozdíly, zakládající se hlavně v různém náhledu o důležitosti jednotlivých vlastností úlohy.
Pochopitelno jest, že skladatelé úloh snaží se práce své co nejdokonaleji vytvořiti v tom směru, který pokládají za přednější dle individuality své nebo spíše dle názoru „školy problémové“, jíž rázem prací svých náležejí.
Takovýchto různých směrů v produkci úlohové jest několik. Převládajícím rysem v úlohách anglických i amerických jest obyčejně dosti značná obtížnosť řešení, často i snaha po originelnosti. Přední mistři němečtí vynikají dokonalou konstrukcí a hlubokým založením problemu.
Zásady shora vytčené tlumočí v jednotlivostech svých náhledy „české školy úlohové“. Kdybychom měli vyznačiti zvláštní ráz produkce směru tohoto, nechybíme, vytkneme li za nejdůležitější a přední zákon její snahu, vytvořiti problem co dílo umělecké, co dílo estheticky krásné. Dosažení krásna v užším slova smyslu jest tedy přední zásadou české školy úlohové.
Snaha tato ovšem jeví se v několika různých směrech. Předpokládá krásu obsahu vlastního, vytčeného nejen jedinou hlavní hrou, ale spíše spojením několika cenných myšlenek v souhrn pěkných variant. V zákonech specielní šachové esthetiky, čistoty matu, ekonomie, ladnosti posice, vyžaduje česká škola
