strany protivné. Ku př.: Bílý Kc7, Sf7, Jf3. Černý Kd5, Je4, Pc5. Mat tento jest čistý, poněvadž v matové síti pole e6, d5, c4 kryta jsou toliko střelcem a žádnou jinou figurou, pole d4, e5 pouze jezdcem, pole c6, d6 jen králem, pole c5, e4 pouze figurami černými zastavena jsou, nejsouce mimo to kryta ještě figurou bílou. Avšak mat v postavení Bílý Kc3, De7, Vf5 Černý Kd5, Sc4, Pc6 není čistý, poněvadž pole e5, c5 kryta jsou zároveň věží i dámou, pole c4 jest nyní zastaveno černým střelcem i kryto bílým králem.
Zákon čistoty matové nevyžaduje snad, aby veškery maty byly čisty; ale čím více čistých matů úloha obsahuje, tím větší bude esthetická cena její. Nutnou však podmínkou jest, aby aspoň jeden mat ve hře hlavní byl čistý. Varianty, nevynikají-li zvláštním nějakým obratem průběhem řešení, pokládáno hlavně jen tehdy za cenné, vedou-li k čisté matové síti.
Pointa mnohých myšlének problemových vrcholí často ve spojování více takovýchto ladných čistých matových sítí.
Nastati mohou také případy, že mat v podstatě není čistým, avšak že přece za čistý pokládán býti může. Zejména platí to o matu dvojitém, povstalém odtažením figury. Na př.
Bílý | Kc3, Vf3, Sg2 | 1. Vf5 mat. |
Černý | Kd5, Se6, Pd6 |
V matu tom kryto jest dvojnásobně pole d5. Matům takovým přiložiti lze úplně platnosť matu čistého, tak že často zákon čistoty matové vztahuje se pouze na 8 okolních polí krále černého obklopujících.
Podobný případ nastává u tak řečeneho vázání figur, které jest nutným, má-li býti přiveden mat v následujícím postavení:
Bílý | Kd7, Sg2, Jb3, e3 |
Černý | Kd5, Ve4, Pe5. |