Dwa náleží netoliko mužským neosobním, nýbrž i středním: dwa lata, dwa konie.
Střední slova se vážou jako u nás v obyčejné řeči. Vrata byly otevřené wrota były otwarte.
22. úloha: Číslovky.
Polské číslovky nejsou snadné. Víme už, že se říká na př. dwaj chłopcy, trzej porucznicy. Dále se řekne: ile[1] dni? kolik dní? ale: ilu ludzi? kolik lidí? Dvacet a čtyři hodiny se přeloží: dwadzieścia i cztery godzin (ne: godziny). — Vdova s dvěma dětmi přeložíme: wdowa z dwojgiem dziećmi a t. p.
Kolik se řekne jednou ile, jindy ilu. Odkud to u? Bez pochyby od slova dwu, dwóch. Na otázku: ilu was jest? ilu was było? odpovídáme:
| Jest nas dwu (dwóch) | Jsme dva. |
| Było nas dwu (dwóch) | Byli jsme dva. |
| A podle dwu dále: | |
| Jest nas wielu. | Je nás mnoho. |
| Było nas wielu. | Bylo nás mnoho. |
| Jest nas kilku. | Je nás několik. |
| Było nas kilku. | Bylo nás několik. |
| Jest nas pięciu. | Je nás pčt. |
| Było nas pięciu. | Bylo nás pět. |
| A tak pořád až do sta: | |
| Stu chłopców jest v tej izdebce. | Sto chlapců je v té jizbičce. |
Jsou to na pohled množné 2 pády (dvou chlapců) v pravdě ale množné 4 pády (rovné životným 2 pádům), jak patrno z vět: je toho tam ještě trochu, bylo jich hromadu. Podle toho se rozumí, že se také říká:
| Przyszło ich trzech. | Přišli tři. |
| Przyszlo ich czterech. | Přišli čtyři. |
