netvor hubící dobytek a člověka; vejce snesené cd červeného kohouta zakopávají do hnoje a z něho vylíhne se pták, který lid otravuje (Schönwerth I., 348). Podle pověry rozšířené v severním Německu (Müllenhoff 237, č. 325; Strackerjan II., 97; Jahn Volkssagen č. 154, srv. Ad. Černý, Myth. bytošce, 32 pozn. 1) vylíhne se bazilišek z vejce sneseného od 7 neb 20letého kohouta (Wuttke3 52). S tím souvisí patrně pověst vypravovaná r. 1730 ve Švýcarsku, v Graubünden (Jäklin III., 84): velký černý kohout snesl vejce a předlouho na něm seděl, když pak lidé kohouta od vejce zaháněli, bránil se kohout zuřivě, až vejce popuklo a rozšířilo děsný smrad. Když potom vejce rozbili, našli v něm černého červíka a rozsekali ho na kusy. Hospodář zakroutil potom kohoutu krk, neboť z vejce, které snese a vysedí černý, sedmiletý kohout, vylezl by bazilišek.
Ještě v Dánsku jest rozšířena pověra, že z vejce, které snese a vylíhne sedmiletý kohout, vyleze bazilišek (Revue des trad. pop. VIL, 592 č. 28, Clouston Pop. Tales I., 162).
Stejně ve Švédsku u Upplandu možno nabýti špiritusa (Zeitsch. d. Ver. f. Vkunde XXV, 223), dodáno jen, že člověk má ještě po tři čtvrteční večery jíti na hřbitov.
Ještě věří v tuto pověru ve francouzské části švýcarských Alp (Sébillot, Folklore de France III., 231.) a ve Francii jest doložena ze sklonku XVI. stol. (ib.), že kohout v 7., 9. neb až v 14. roce snese vejce v nejteplejších měsících letních a že z takového vejce se zrodí bazilišek. Jest dosud rozšířena mezi francouzským lidem a vypočítají různé prostředky proti vznikání baziliška[1] a. j. (ib. 268).
Erbenem již zaznamenaná pověst, že takový duch vyroste z přineseného zmoklého kuřete, jest hojně rozšířena u našich sousedů německých, a německým prostředím pronikla do demonologie lužicko-srbské a poznaňských Poláků. U Lužičanů přineseno zmoklé kuře před domem sedící aneb též kapoun, a kapoun snesl pestré vejce jako též kuře, z toho poznali lidé, že to byl kubołt, kubuščik; jinde chycen motýl neb brouk hovnivál, strčen do škatulky a ráno nalezen tam mužíček, kobold. (Černý. Myth. bytošce 22 sl. 1, 2). Dle jiné pověsti (Meiche 312 č. 411) přinesl sedlák domů kuře zcela deštěm promočené a od té doby nalézal denně velkou hromadu pšenice; řekli mu, že to byl zlý (drak), polil ho svěcenou vodou, pšenici rozhodil a tak se ho zbavil. Podobná jest německá pověst ze Saska (Meiche 310, č. 405) a ještě v severních Čechách zapsaná (Taubmann 78, č. 42, Kůhnau II., 40, č. 695) a též v Dolních Rakousích (Vernaleken Mythen 260, č. 61). Podobně u poznaňských Poláků zanesl sedlák zmoklé a zimou třesoucí se kuře domů a dal je za pec, za krátko začalo sedlákovi donášeti různé obilí (Kolberg Lud. XV. 25—27, Knoop S. Erzähl-Prov. Posen 111 c.), pod. v hor. Slezsku (Kühnau II., 31, č. 685) a u Mazurů (Töppen 17).
Na Slovensku známy jsou jen trosky: zrnek „priplichtí se v podobě umoknutého kurčata k ľuďom, žerie sám veľa, ale i vláčí zbo-
- ↑ Je-li tato pověst o původu baziliškově stará, nemohu říci. Není nezajímavé, že podle Paracelsa vzniká zcela jinak. V I. kap. jeho díla „De natura re-rum‟, (Strassburg, 1584), čteme:… der Basiliscus wächst vnd würd geboren auss vnd von der grossen vnreinigkeit der weiber, nemlich auß dem menstruo vnd aus dem blut spermatis so dasselbige im ein Glass vnd cucurbit gethan, und in ventre equino putreficiert, in solcher putrefaction der Basiliso geboren würt …
