zavolati. Pak zatoužili oba manželé, zatleskali a zavolali ptáčka, tedy nejen muž na prosbu neb hrozbu ženinu; chtěli míti pěkný statek selský, pak chtějí se přestěhovati do města, žíti v pěkném domě a hezky se strojiti, dále chtějí býti šlechtici: pták se již rozmrzel, ale přece jim učinil po vůli, daroval jim krásný zámek, kočár, koně i houf služebnictva. Konečně chtějí býti ještě on králem, ona královnou; pták i tuto žádost jim vyplnil, ač byl velice již rozmrzelý a věděl, že ani s tím se nespokojí ve své nenasytnosti. A skutečně zachtělo se jim výše: žena chtěla býti císařovnou, manžel ještě více, papežem; ale ani to nebylo dost ženě, chce býti bohem. Sotva to slovo bylo vysloveno, vzdvihla se vichřice a velký černý pták s očima planoucími jako ohnivé koule vletěl oknem a vzkřikl hlasem vše otřásajícím »Ať ďábel vás odnese do kádě vaší.«
Blízkost těchto versí, t. j. vlastně lotyšské a elsasské jest velmi nápadná, tím nápadnější, že přechodní verse na šírém území mezi Liflandskou gub. a Elsaskem nejsou nalezeny, a přece souvislost jich jest nepopiratelná, blízká tato shoda nemůže býti nahodilá.
Konečně místo zvířat zaujímá v podobných versích lesní duch jakýsi, duch sídlící ve stromě, který muž v lese poráží. Pohádky toho druhu znám jen ruské, lotyšské a jednu polskou. Patří sem nejdříve verse zaznamenaná ve sbírce Athanasjeva[1]: Počíná stejně jak uvedené verse ruské i tatarská, ale ne kocour ze stromu, než strom sám slibuje plniti každé přání sedláčkovo: nejdříve učiněn byl boháčem, potom povýšen na starostu, pak na pána, plukovníka, generála, cára, vše na ponoukání nespokojené ženy; konečně když ona ještě chtěla, aby je strom udělal bohy, obráceni v medvěda a medvědici, dle jiného variantu ve psa a čubku.
Příbuzná jest verse běloruská z gub. Smolenské,[2] jen že v ní věčně nespokojen jest muž. Chuďas našel v lese suchou lípu, uhodil do ní třikrát. Z lípy kdosi se ho ptá, čeho si přeje. Zalekl se muž »toho člověka« t j. tohoto lidského hlasu, odešel od lípy i přemýšlel, co by to znamenalo. Přistoupil pak opět k tomu stromu i odpověděl »tomu hlasu«: »Chci posekati lípu sobě na dříví, abych zatopil pec a ohřál děti.« Řekl mu tento hlas: »Jdi domů, všeho dostatek najdeš, i dobytek i dříví«. Sedláček touží pak výše, chce požívati větší úcty nejdříve mezi sousedy, míti vliv i hlas ve správě obecní, potom se státi správcem u bohatého pána; když pak hodně peněz si nastřádal, chce se sám státi velikým pánem, majitelem statku, který dosud spravoval. Ale ani to mu nedostačovalo dlouho, chce býti ještě cárem, a konečně ještě bohem Za trest obrácen on, žena i děti jeho v medvědy.
- ↑ Русскія народныя сказки I. č. 40. »Жадная старуха«.
- ↑ Смоленскій этнограф, сборникъ. Составилъ. В. Н. Добровольскій. I. str. 640 sl.
