toporem do stromu, v tom vyskočil kocour zlatohlavý i zeptal se muže, proč ho ze sna budí, čeho si přeje. Muž nevěda co říci, promluvil, že by potřeboval novou chatu. Když přání to vyplněno, poslala ho žena do lesa opět a opět, až měla špejchary přeplněné, plno nábytku, hojnost šatstva a konečně i cařicí byla učiněna. Nespokojila se s tím však žena, chtěla se ještě státi bohorodicí. Kocour ničeho neodpověděv vrátil se do stromu; a když muž se domů navrátil, nalezl opět bývalou svou bídnou chatrč.
Podobně se vypravuje pohádka tato v Mohylevské gubernii u Bělorusů[1]: kocour zlatohlavý opatřil chuďasům mouky, soli, sádla, pšeničné mouky na koláče, masa. Na dvě leta asi uspokojili se muž a žena, až se probudila ctižádost ženina: chce býti rychtářovou, šlechtičnou, paní cařicí. Ale ani s tím nebyla spokojena, chtěla, aby muž se stal bohem, ona sama bohyní (божихой) a i děti její bůžky (боженятами). Za trest obráceni muž ve psa, žena v čubku a děti v štěňata. Tento konec nalézáme hojně ve versích ruských a j. blízkých.
Tato pohádka vypravuje se ještě podobně u tatarského kmene nad řekou Bijí na Altaji:[2] Chudý stařec vyšel si do lesa naštípat dříví; přišel k nějakému pni, toporem do něho uhodil; kočka z něho vyskočila, a zeptala se starce, proč do pně uhodil. Když uslyšela kočka o jeho bídě, poslala ho domů. Když stařec ráno vstal, poznal, že se stal boháčem. Den však jen spokojil se s tím svým bohatstvím, chce se státi větším pánem, císařem. Učiněno mu po vůli, ale brzy i to je jemu málo, chce ještě býti bohem. Kočka mu odpověděla »staň se dle slov tvých, vrať se domů! až zítra se probudíš, uvidíš.« Když pak ráno se probudil, viděl se v bídné chatrči bez šatstva, bez jídla. Šel stařec opět do lesa, ale ač peň vysekal a zpřevrátil, kočku více nenašel.
Konečně v jedné ruské versi z gub. Permské[3] zaujímá místo kocoura liška. Místo kocoura neb lišky slibuje sedláčkovi vyplniti každé jeho přání ptáček, neposeče-li strom, ve versi ruské zapsané v Sibiři v Jenisejské gub.[4] »A co uděláš?« zeptal se ptáčka sedláček. »Zlata třebas neb stříbra dám«. »Dobře,« řekl sedláček. Dal mu ptáček celou hromadu peněz, přinesl sedlák peníze domů a začali žiti ve velkém blahobytu. Než žena ne na dlouho se s tím spokojila, chtěla, aby muž postupoval ve veřejném životě, v úřadech a hodnostech, na konec chtěla, aby ptáček je udělal svatými. »Dobře,« odpověděl ptáček na přednesenou žádost, a když muž se vrátil domů, našel opět starou zapadlou chatrč a ženu
- ↑ E. R. Romanov: Бѣлорусскій сборникъ III. Bитебскъ. 1887 str. 359 sl. čís. 89.
- ↑ W. Radloff: Proben der Volksliteratur der türkischen Stämme Süd-Sibiriens I., 1866, str. 313 sl.
- ↑ Athanasjev: Русскія нар. ск. I., č. 40, Variant I.
- ↑ Athanasjev l. c. I. č. 40. Variant 2.
