tabuli denně a kočár na procházku, ale když chtěli míti k tomu ještě titul hraběcí, přešla boha trpělivost. Žena se stala »ona stronzessa« a muž její »on stronz« (asi pí. h..ínkovou a on p. h....).
Jinaká jest pohádka vypravovaná v Neapoli:[1] Chudý kamenník má jen jedno přání, míti takový plášť jako velký pán a dobře jísti, když má hlad. Sv. Januar přání to hned vyplnil. Kamenník si v plášti pyšně vykračoval, se soudruhy více se nechtěl stýkati, až tu jakýsi pán kolem něho zaharcoval a celého ho od paty až po krk blátem postříkl. Chce nyní na sv. Januaru koně, aby mohl do Říma přímo klusem se dostati. Na cestě této hrozným parnem trápen, chtěl by se státi sám sluncem. Sv. Januar mu učinil po vůli. Pálilo a pálilo slunce nemilosrdně, až všecko rostlinstvo hynulo, řeky vysýchaly, a lidé úpěnlivě volali o deště. Konečně na klenbě nebeské se ukázal oblak a jako závojem zastřel slunce-kamenníka. Rozzloben nad touto drzostí toho mráčku, chce se sám státi mrakem. Stalo se. Zuřil nyní mrak po zemi s celou zuřivostí, vyvracel stoleté lesy, pustošil roviny, až marně se lámal vichr o skálu, marně do ní bil bleskem a kroupami. Kamenník chce míti zadostiučinění, chce býti jako ta skála. Učinil mu sv. Januar po vůli. Byl nyní klidný a tichý, nemusel pracovati jako pes, viděl padati květy, umírati milence, ale přece štěstí to se zvrátilo: jednoho dne spatřil, jak dole chlapec hluboký zářez doň učinil i pak bezohledně začal kladivem do něho bušiti. Chlapec jest silnější než on, který vichru a bouři odolal. Chce býti jako on. Vyplněno jeho přání. A tak se někdejší chudý kamenník stal opět kamenníkem. Jak Marc Monnier ve své knize sděluje, jest i stejná pohádka japonská.
Této japonské verse sice neznám, snad smím ale ukázati na versi švýcarskou z Bernu[2], která má tutéž základní ideu: vypravuje o sviňáčkovi, který byl nespokojen se svým osudem, a chtěl býti aspoň sedlákem, pak by jistě byl spokojen. Nenalézá však spokojenosti ani v životě selském, ani ve stavu obchodníka obilím, ani v postavení plukovníka, ani v hodnosti ministerské: všude poznal strasti a trýzně tím větší, čím výše postoupil, a nejhůře mu bylo, když vyplněno přání jeho a stal se králem. Tu měl již jen jedno přání, aby byl třebas nejchudším sviňáčkem v celé zemi. — Přímo tu nadpozemská bytost nevystupuje.
Neapolská zvláště verse náleží vlastně ještě více, než ostatní probrané zde do té velké skupiny pohádek ostatně velmi různorodých, jichž základní mýšlenku v jejich rozboru sformuloval Jos. Bédier[3] takto: »Nadpřirozená bytost propůjčuje jednomu neb více smrtelníkům dar, že
- ↑ Marc Monnier Contes populaires en Italie. 1880 str. 366 sl.
- ↑ Otto Sutermeister: Kinder und Hausmärchen aus der Schweiz. Aarau 1873, str. 193, sl. 63.
- ↑ Les fabliaux. Études de littér. popul. et d’ histoire littéraire du moyen age. 2. vyd. Paris. 1895 str. 212. sl.
