lovenských nářečí proniklo pravděpodobně prostřednictvím maďarským. Souvisí sotva asi s thráckým výrazem, který se zachoval v řec. βἁσσαρα a podle slovníku označuje drzou nevázanou ženu-tulačku (srv. Zs. f. Vk. III, 348). V jihoslovanských jazycích toto slovo doloženo není. Pokusy, vysvětliti toto slovo ze slovanštiny, selhaly.
M. Vasmer mne upozornil, že slovenské slovo „bosorka‟ je vysvětleno od Halásze u Gombocze (Bulgar.-türk. Lehnw. im Unga-rischen, Helsingfors 1912, str. 53) jako slovo přejaté z maďarštiny. Maď. boszorkány, boszorka vysvětluje Gombocz na jiných místech jako přijaté ze staročuvašského basyrkán-můra (utan-cují o půlnoci muže k smrti) (Sb. Mat. Sl. VII, 29, č. 23). Nebo očarují krávy (ib. 27, č. 20; 30, č. 27). Milenkou mladíkovou byla „striga‟ (ib. VI, 63, č. 86).
„Bosorka‟ má tentýž význam jako „ježibaba‟ a „striga‟. Czambel zaznamenal (na str. 527) poznámku jednoho vypravěče ze župy Šaryšské, že „jendžibaba‟ čili „bosorka‟ je totéž. „Bosor-ka‟ je stařena, která promění hrdiny v lese v kámen (Súpis I, 216, 228). Čarodějnice pronásledující milence se jmenuje „ježibaba‟ a dále též „bosorka‟; když dívka na útěku překoná všechny překážky, praví se: Matka byla „bosorka‟, ale dívka ještě větší (Súpis II, 150). Matka Sněhurky je také bosorka (ib. III, 302, č. 7). V pohádce ze župy Šaryšské jmenuje se jendžibaba žena, která hodí mladou královnu z okna do vody; dále se jmenuje bosorka nebo jendzibaba (Czambel 289, č. 151). Tak se jmenuje také „bosorka‟ v jednom podání z Liptova (Sb. Mat. Sl. VII. 5), strčí princezny do studně, jabloně a růže! (ib. 37, č. 32); bosorka unese princeznu Zlatovlásku (ib. 15, č. 8). Hrdina najde v zámku 2 panny, které se velmi podivují, jak se odvážil přijití až sem, vždyť jejich matka je velká bosorka, jež promění každého v kámen (Súpis I, 141—142). Hrdina, jenž hledá ženu, přijde a ptá se na radu tří bosorek. První má 100 vran a 100 lidských hlav bez jedné, třetí 300 vran a 299 lidských hlav (ib. III, 213). Právě tak se jmenuje v téže povídce žena, jež chce provdati vlastní dceru za krále a pravou nevěstu hodí do rybníka (ib. III, 213). Jenzibaba a dále bosorka se jmenuje čarodějnice, jež jede na svém sluhovi na čarodějnický sněm. (Sb. Mat. Sl. VII, 21, č. 12). Radí důvěřivé nevěstě, jak si přičarovati ženicha (ib. 32, č. 29).
V pohádkách západoslovenských se čarodějnici říká také „bohyně‟. Tento název je rozšířen také na jihovýchodní Moravě (Bartoš, Moravský lid I, 165; lid a národ II, 176). Jednou je v téže povídce z Hontu a z Liptova zároveň s názvem „bosorka‟: „A to bola bohiňa, taká bosorka‟ (Súpis II, 331; R. Et. slav. II, 267). „Bohyně‟ je však přece něco jiného než „bosorka‟. V starším záznamu Grim. č. 93 se nazývá „bohyňa‟ kráska, kterou jde hrdina hledat do světa; je uspán „strigou‟, aby mohl být kráskou probuzen (Súpis II, 134). V pozdější versi téže látky jmenuje se žena, která uspává hrdinu, „bosorka‟. Ví o všem, co hrdina hledá. Kráska je ve skleněném zámku, zakleta u „bohyně‟, v závorkách přidáno u „bosorky‟. V zámku uloží „bohyňa‟ hrdinovi nadpřirozené práce (ib. 136 a nsl.).
