jehňata zbělejí. U kozáků Slěpcovské stanice Sunženského oddílu Terské oblasti[1] vypravuje se, jak vrah a loupežník Trofim Bezštannyj dvacet let již pásl tři černá jehňata, modlil se dvacet let, ale jehňata nezbělela. Nicméně nereptal, než stále pásl. Konečně přece opouštěla ho trpělivost, a když jednou se zastavila blízko cesty velká karavana čumáků, zoufal si, že si již nevymodlí spásu, že všecko jest marné, a tak všecky čumáky ve spánku zabil. Prohlížel pak zboží, a všude byl tabák, který byl mu zcela neznám. Rozhněval se, že ničeho nenašel pro sebe a tak rozhodl se, že všecko spálí: mrtvoly, vozy i všecek tabák. Když to vše shořelo, zpozoroval, že jeho černá jehňata zbělela jako sníh. Zaradoval se a pověděl to onomu kouzelníku starci, který mu byl tuto pokutu uložil. Pověděl mu stařec, že nyní jest sňat hřích s jeho duše; třeba že mnoho lidí zabil, ale ten hřích se mu odpustí, protože spálil tu čertovskou bylinu tabák. Neboť jinak by se byla rozlezla po světě mezi lidmi, a kolik by lidí pokálelo se touto nečistou bylinou, přijalo by hřích na svou duši. Tou vraždou zachránil mnohem více lidí od hříchu, než jich zabil, a tak jest duše jeho čistá. Šel Trofim se starcem do své vesnice, zval ho do své chaty, a tam slyšel nářek ženin nad jeho mrtvolou. Stařec poučil ho, že nyní již jen duše jeho mluví s ním, mrtvola pak jeho leží na lavici. Ospravedlněná duše jeho odešla se starcem do ráje. Podobně vypravuje se v Samarské gub.[2]. — Zcela téměř stejná jest verse ze Stavropolské gub.[3]. Tu patrně jest pochybeno, že hříchy rozbojníku budou odpuštěny, až jeho tři bílé ovce zčernají. Dodáno mimo to, že zabil čumáky vlastně proto, že místo vody podali mu kořalky, vodky. Tento motiv protitabákový byl do těchto versi o kajícném zbojníku vsunut místo jiného motivu. Když podle jedné verse ruské[4] nebyl rozbojníkovi odpuštěn třetí hřích, uložil mu poustevník stejnou pokutu, pásti stádo černých ovec a modliti se, až všecky zbělejí. Tři leta plnil rozkaz přísně, ale ovce stále byly černé. Tu začal jezditi tudy jakýsi člověk a prozpěvovati veselé písničky. Zbojník zeptal se, proč veselé písničky zpívá, a když slyšel jeho odpověď, že tím veselejší píseň zpívá, čím více lidí pobije, zabil ho svou dubinou. Když se vrátil k ovcím, viděl, že všecky zbělely. Tato povídka jest také známá na ruském jihu, pokažená verse její zapsána byla v Jekaterinoslavské gub.: Poslední hřích zbojníkův odpuštěn
Stránka:Polívka - Lidové pověsti o původu tabáku.djvu/10
Tato stránka nebyla zkontrolována
