ptáku“ podle Grimmovy pohádky č. 57. Jest také známo a od V. Tille přesvědčivě ukázáno, že Erben první svou povídku „O třech přadlenách“, vytištěnou r. 1844, upravil podle Grimmovy povídky „Die drei Spinnerinnen“ č. 14. To jsou první dva přesvědčivé důkazy vlivu Grimmových pohádek u nás.
Bibliograficky byla známa kniha pilného překladatele F. B. Tomsy: „Weselá Přástewnice, aneb rozmanité wyprawowánj, čili Pohádky dle Grimmových báchorek“ v šesti svazečkách 1832—1839 v Praze. Běžný pohled do té knihy přesvědčí nás již, že nemá nic společného s proslulou sbírkou bratří Grimmů. Tomsa měl tu za svou předlohu spis jiného Grimma a sice Alberta Ludwiga Grimma, který r. 1820—1821 vydal ve Frankfurtě n. M. „Märchen-Bibliothek für Kinder, aus den Märchen aller Zeiten u. Völker ausgewählt u. erzählt: Märchen der 1001 Nacht für Kinder“. Na tento spis upozornil mne prof. Bolte.
Bohužel nemohl jsem se toho tisku dopíditi a dostal se mi do rukou nový přetisk jeho, přetisk vadný z universitní bibliotéky vídeňské, nemá titulního listu. Srovnání obou knížek ukazuje, že Tomsa prostě tu překládal jmenovaný německý převod ze sborníku „Tisíc a jedna noc.“ Pořad povídek je částečně přehozen; některé nepřeloženy. V pěti svazečcích přeložena celá kniha Alb. Ludw. Grimma až na poslední její povídku „Das Märchen vom Prinzen Kodadad und seinen neunundvierzig Brüdern.“ Šestý svazeček byl přeložen z jiné knihy; obsahuje povídky z klasického starověku: 1. O Faethonu a jeho truchljcjch sestrách, 2. O ssiroko daleko powědomém zpěwci Arionu, 3. O wyswobozenj Thefeowu z bludisstě, 4. O prstenu Gygesowu, 5. O krásné Psysse, 6. O wěži Rhampsinitowě, a ten jest nepochybně přeložen ze 6—7 sv. téže bibliotéky, který obsahoval „Mährchen der alten Griechen und Römer“ z r. 1824 26 (Grimma, Gebhard). Mně nebylo toto vydání přístupné, zapadlo asi velmi silně, když jsme odkázáni jen na stručný knihopisný záznam v Kayserově „Bücherlexikon“.
