poesii[1]. A tak přece nemůžeme v něm spatřovati „předního pěstitele a vzdělavatele folkloristických snah v Čechách“, jak mínil své doby jeden z předních našich učenců. O nějakých zvláštních lidovědných snahách nemůže býti vůbec hrubě řeči u nás v první polovici minulého století.
Naši učenci a literáti nebyli bohužel v užších a přátelských stycích s cizím učeným světem, ani s nejbližším německým, nemohli se obraceti na žádného věhlasného učence, který by je podporoval pomocnou radou a ponoukal k novým pracím, jak to vidíme zvláště u Vuka Stef. Karadžiče, který prostřednictvím Kopitarovým vstoupil v užší plodotvorné styky s Jakubem Grimmem[2]. Hanka se také za svých vídeňských studií sblížil s Kopitarem, ale neměl ovšem tak vzácného a nového materiálu, jakým Vuk překvapil svou dobou celý svět.
Z našich učenců nabyli světového významu pouze Dobrovský a po něm Šafařík. Prvý jako muž ještě nedotknutý romantismem nemohl míti hlubšího zájmu pro podání lidová. Šafařík omezoval se jenom na lidovou poesii, a jak víme z jeho styků s Kollárem, shlížel celkem spatra na práci věnovanou lidovým písním. Dobrovský psal Grimmovi velmi obšírně a důkladně o četných lidových knížkách, zlidovělých románech. Přičiňoval také poznámky o lidových písních, zvláště ruských, a na přímý dotaz Grimmův zmiňoval se pouze o pohádkách polských, odkazoval na nějaké staré tištěné sbírky polské a sdělil počátky asi šesti polských pohádek. (Arch. f. sl. Phil. II, 178—182.)
Dobrovskému sdělil Bandtkie na jeho prosbu v lednu 1812 obšírné výtahy šesti polských pohádek (Koresp. Dobrovského II, vyd. Francev, str. 42—46). Dobrovský psal svému polskému příteli též, že Grimmovi už poslal nějaké ruské „skazky“ (ib., str. 38), snad ze sbírky
- ↑ Jeho názory na národní pohádky charakterisuje nejlépe přespřilišná chvála, kterou dal Langrovým zpracováním pohádek ČČM 1830, 210.
- ↑ V květnu r. 1815 poslal Kopitar Vukovi vyzvání Grimmovo na sbírání pohádek a Vuk dal se hned do této práce. (Vukova prepiska I, 149, 150) a ještě r. 1826 Vukovi vyřídil Kopitar napomenutí Grimmovo (tamže 288).
