Tato stránka byla zkontrolována
Nedělní odpůldne.
Taková šeredná neděle,
venku jak z konve se lije,
v náladě trochu být veselé,
vylez′ bych jistě hned z postele.
Kam však, když počasí psí je?
O tom když vážně tak rozjímám,
na dvéře ťuká kdos lehce.
V negližé probůh mám otevřít sám?
Srdnatě „vstupte!“ zavolám.
Mně z postele věru se nechce.
Na prahu dívčina nejprve
stanula, v loži mne vidí.
Zardělá byla až do krve,
návštěvou přišla dnes poprvé,
chápu, proč tolik se stydí!
„Zůstaň jen, rozmilá kočičko!“
Slíbila sečkati chvilku.
Zdráhala sice se maličko.
Později jsem líbal ji na líčko,
tiskl se k jejímu tílku.
Nádherná byla to neděle,
strávená v pokoji s milou.
Není mše slavnější v kostele,
než když ti milenka vystele
tílkem svým peřinu bílou.
