Milostný příběh.
Na včerejšek tři jsem smluvil schůzky:
v šest, pak v sedm a pak o půl osmé.
Je to terén nebezpečně kluzký,
na němž bídně sejdem, mrzcí kdo jsme
tak, že za večer třem dívkám o čest,
o panenství ukládáme hříšně.
Venuši jsem všechny pozval v počest,
trojím obětním se darem pyšně.
Bylo šest, když žák můj vešel právě.
Sotva used′ však, když kdosi klepá.
Ve dveřích se zjeví v plné slávě
fešná Mizzi, kyprá děva lepá.
Nutné rozuzlení situace:
Oželel jsem raděj sobotáles,
než bych zřek′ se příjemné tak práce,
při níž lehce zapomínáš svůj dales.
Poroučel se žák můj, prose, smí-li
v osm s námi na Filharmonii.
Ujednáno. Krásnou Mizzi v chvíli
vášnivě jsem tisk′, že posud bijí
skráně moje prudce při vzpomnění
na opojně sladkou lázeň žhavou,
po níž umdléval jsem v roztesknění
nad trysknuvší z těla žití lávou…
