Tato stránka byla zkontrolována
Jarní výlet.
Parníčkem jeli jsme hodinu
na Božíhodovou neděli.
Protože nemáme rodinu,
sami jsme na lodi seděli.
V nejbližší zahradní hospodě
v Zátiší slavně jsme přistáli,
při skvostné jarní pohodě
černé a s máslem chléb snídali.
Slunce jak v červenci pražilo,
nad námi zpívali skřivani,
něco nás tajemně vábilo
zatoulat kamsi se do strání.
Opodál kyne, hle, lesík nám.
Přes meze, přes luka kráčíme.
Plán svůj už promyšlen dobře mám.
Za chvíli v mechu si hovíme.
V posvátné ticho jen tíkne pták.
Nad hlavou včelka jen zabzučí.
„Což kdybych nahou Tě zlíbal tak,
Bóžo má, v žhavé své náruči?“
Láska má něžně mne objala,
jak by mi říc′ chtěla lichotky:
— Vědět to, jistě bych nevzala
na výlet reformní kalhotky!
