(… Básně, jež jsou vášnivými protesty, hudbou, extasí a chvěnim nitra mocně rozbouřeného životem, ta vzácná roz- vlněni bohatých, hrdých a citlivých duší, pokládá pořadatel za zbytečno provázeti poznámkou i daty biografickými. Mluví nejlépe o básnících samy, ty výkřiky uražené lid- skosti, slavná nádhera obrazů a hudba rytmů ! Ať vyniknou z básni samých každému čtoucímu, kdo srdcem čistým a cítěním umělce chce pochopiti, prolnouti jich krásy umě- lecké, hudební, sílu jich vášně, jich čistě lidskou snahu spojenou harmonicky s uměním! Tof ideál čtenáře: ten. jehož nitro bouří tímtéž rozvířením citů, jehoŽ duše smi jíti stejným krokem se slokami básní vzpoury a nových světů …) ANTONÍN SOVA:
Kondor.
Příteli Dru A. Štolcovi. <poem> Bída sedí v srdci mém. Zase starší nežli loni, zas má delší pářata, zas má oči sinavější, zvýšila se, shrbila.
(Kolem oken protáhly se mlhy prosincových nocí.)
Zase starší, děsnější, moudřejší zas, pomalejší,
