Tato stránka nebyla zkontrolována
zvolna, jaksi namáhavě řádku numer, hledí na ni spokojeně, porovnává ještě s knihou, vyndá z kapsy desetník a zabalí jej do papíru s číslicemi.
Na chodbě teď vrzly dvéře.
Její bosé nohy rychle vjely v trosky jakýchs trepek, tiše otevřela, vyšla. Mrazivý vzduch vane v jizbu, žena zachvěla se zimou.
Naproti na prahu stojí taktéž v košili a spodní sukni sousedka. Plam svíčky z jizby žlutě vyzařuje.
Pozdraví se.
- »Je to zima!«
»Jako v Siberii.«
- »Takhle
protopit tu člověk musí halíř poslední.«
- »Ba, — musí.«
»Jak pak,« prvá přitlumeně zašepotá, » chtěla byste přisadit si? Já zas měla živý sen.«
- »No, vida, vida,
mně už se teď pranic nezdá.«
»Tak se zdálo mi — to bůh ví, kde se hloupé sny ty berou —
