patrný jako v polštině a ruštině; tvrdé l vyslovujeme jako naše l.
Samohláskové l a r býva také dlouhé: vĺča (vlče), sŕňa (zdrobnělé od srna), stĺkať (stloukati), zdŕžať (zdržovati).
5. dz vzniká z dj : hovädzí (hovězí, hovadí), hrádza (hradja, hraditi), hádzať (házeti, hádjeti), prirodzene, medzi, schôdzka (choditi, schádjeti), prechádzať. Za dat.-lok. slov jako noha: nodze říká se z pravidla nohe, dráhe, vláhe atd.
6. Za české slovo „krásné“ ŕíkají Slováci krásne, za české „nazývá“, „nazýváme“ říkají nazýva, nazývame. To jest: Slovenština dvou dlouhých slabik jednu vedle druhé pravidelně netrpí, krátíc vždy druhou z nich (Hatt.). Krátkemu ä (päť) odpovídá dlouhé ia (piaty, pátý); krátkemu a (z ę: desať) tolikéž ia: desiaty; e se prodlužuje v ie: nesú — niesť (nésti), viezť (vézti), veriť (věřiti), viera (víra). Výminkou z tohoto pravidla jest ženský instrumentál: krásnou bránou.[1]
7. Slovenská kvantita liší se nejednou od české; tak jsou všecky jednoslabičné genitivy množné dlouhé : hora — hôr, ryba — rýb, žena
- ↑ Také my čteme psané krásný jako krásny.
