5. Slovinské i zní vždy jako české y a zastupuje oboje i, tvrdé (y) i měkké (i): slišati (vyslov slyšaty), dim (dým), miš, stríc, hvaliti (hvality). Mékké ň se znamená nj: ogenj (oheň), konj (koň, zní prý spíše kojn), konja, konju, konjem, konji; knjiga, njiva; Kranjec, kranjski (ne krajnski) od Kranj Carnia.
6. Za české ch píšou a vyslovují Slovinci h: hvaliti (chváliti), mah (mech), hiša (chýše), prehod (přechod), hotel (chtěl). Za české h mají jižní reči g: starega starého, ganoti se hnouti se.
7. Slovinské l je dvoje: prostřední (české, německé atd.) l a měkké lj. Oboje múžeme vyslovováti jako naše 1: Ljubljana, Ljubuša, ljudje, kralj.
L konec slova a před souhláskou zní jako w, nékdy jako o: dal zní dau, vesel (veseu), volk (vouk, vovk, vúk), molčal (móučau, mlčel), solnce (sounce).
Slov. má samohláskové r jako čeština črn (černý), smrt, trn.
8. Českému c (pec, svíce) odpovídá slovinské č (jako v ruštine): peč, svêča, svêčnik, domači, telečji, mačeha. Českému z (z dj) odpovídá j: préja (pŕíze, predja), saje (saze, sadje),
