Stránka:Počátky slovanštiny.djvu/69

Tato stránka nebyla zkontrolována

buď a nebo nic: dеž (dьždь, déšť), mah (mьchь, mech), san (sъnъ, sеn), ta (tъ, ten), orel (orьlъ), kupec, temà (tьmа), dan (dьnь), vas (vьsь), vеs (vьsь, všecek), pаs (рьsъ). Sourodá charvátština mívá na těchto místech a: san, pas, dan.

3. Za staroslov. jať (ҍ) má slovinština e. Toto e je buď dlouhé buď krátké. Dlouhé ê (z jati) zní jako e blízké k i (jako francouzské é v été nebo maďarské é v szép): svêt (starosl. svêtъ, svět) zní asi svéit, svêča, trêska (tříska), oblêka (oblek), besêda (slovo), dête (dítě), vêk. Jindy je e (z jati) krátké: človek (stsl. človêkъ).

Slovo véra zní prý všude jako české víra.

4. Také za nosovku ę má slovinština dlouhé nebo krátké e. Dlouhé toto e zní jako naše: svet (stsl. svętъ, svatý) zní svét, kdežto svet (za svêtъ) jako svéit se vyslovuje; gréda, kléčati (vysl. kléčaty), kléti, péta; krátké e (z ę): ječmen (jęčьmу nebo jеčьmеnь), jezik (językъ).

Druhé nosovce odpovídá ó, o: rôka zní róka (rąka), móka (mouka), môž (mąžь), рôt (раtь, cesta), bôdem anebo staženě bôm (budu), bôdeš, bôš, bôde, bô atd. Krátké o: moka (muka), toča (krupobití), goba.

Korutanci vyslovují posud nosovky: mjesenc, monka, ronka, pont, pajenk a pajek (pavouk).