v genitivě żìrniō tak jako pónas, póno. Podlé hořejšího pravidla je żìrnis mnžského rodu. Z genitivu żirnio sondíme, že zněl nominatív kdysi żirnias (jako pónas) či żírnja-s. Takové kmeny slovou (podlé zakončení) ja-kmeny. Ja-kmeny neliší se (aspoň theoreticky) od a-kmenů (póna-s).
| Singulár | Plurál | |
|---|---|---|
| Nom. | żìrnis m. -njas | żìrnei m. -njai |
| akk. | żìrnį | żìrnius |
| gen. | żìrnio | żìrniû |
| dat. | żìrniui (dle sunui) | żìrniáms |
| instr. | żìrniu | żìrneis m. njais |
| lok. | żìrnyje (dle akyjé) | żìrniůse |
| vok. | żìrni m. -nje | żìrnei |
Duální nom. żìrniu, dat. żìrniám.
Z theoretického tvaru żirn-ja-s = żirn-i-s dobývame pravidla, že ja přechází v i. Množný nominatív żirn-jai a instr. żirn-jais ukazuje, že spřežka jai se přehlasuje v ei: żirnei, żirneis.
Žòdis (slovo) má vjednotném genitivě żòdżo t. j. żod-jo (żodio), v dativé żòdżui z żod-jui (żodiui), v instr. żòdżu z żodju (żodiu), nom. množný żòdżei místo żodjei, gen. mn. żòdżû místo żòdjû, dativ mn. żòdżáms místo żodjáms, akk. mn. żodżùs místo żodjùs, instr. mn. żòdżeis
