Pl. 1. | lòpome, | kỳbome |
---|---|---|
2. | 1òpote, | kỳbote atd. |
Praeterita končí se všeeka (v první osobě) na au.
Sg. 1. | bégau | gélbējau | lòpjau | kỳbojau |
---|---|---|---|---|
2. | bégai | gélbējei | lòpei | kỳbojei |
3. | bégo | gélbējo | lòpē | kỳbojo |
Ostatní osoby uhodneme: bégova my dva jsme běželi, bégota vy dva jste běželi, bégome běželi jsme, bégote běželi jste atd.
Futurum je nám již známo: bégsiu, gélbēsiu, lòpysiu, kỳbosiu.
V litevských slovnících uvádějí se slovesa ve čtyřech hlavních tvarech, na př. vedù (vedu), vedżaù (z vedjau) vedl jsem, vèsiu (psáno místo ves-siu z ved-siu) povedu, vèsti; imù (jmu, beru), ēmjaù vzal jsem, ìmsiu vezmu, ìmti vzíti; mataù vidím, maczaù (z matjau) viděl jsem, matỳsiu uvidím, matỳti viděti; einù jdu, ejaù šel jsem, eìsiu půjdu, eìti jíti.
Mužská podstatná poznáme po koncovce -as, -is (gen. o), -ys, us, -ů; ženská se končí na -a, -ē, -is (gen. es). Středních a-kmenů litevština nemá: pivo = pyvas.
Litevština má mnoho u-kmenů, t. j. kmenů na u jako sunù-s (syn). V následující deklinaci