Stránka:Počátky slovanštiny.djvu/110

Tato stránka nebyla zkontrolována

Má tedy litevské sloveso šest finitních tvarů, t. j. takových, k nimž lze přidati osobní náměstky já, ty, on atd. Aoristu a starého imperfekta nemá. Litevské opakovací imperfektum skládá se jako německé ich lobte ze dvou sloves, z kmene na př. bu- a ze slovesa davau činil jsem od déti, důti díti, činiti.

Participií má litevština hojnost: ésąs a búdamas jsa; k imperfektu búdavau náleží búdavęs bývaje, k praeteritu budaù búvęs byvší, k futuru búsiu búsęs budoucí.

Sloveso litevské tvoří své tvary hlavně podle čtyr vzorů: bēg-ti (srovnej nés-ti), gélbē-ti pomáhati (srovnej: umě-ti), lòpy-ti látati (sr. chváli-ti) a kỳbo-ti.

Bég-ti a gélbē-ti tvoří praesens stejně:

Sg. 1. bégu běžím gélbu pomáhám
2. bégi běžíš gélbi pomáháš
3. béga gélba
Pl. 1. bégame gélbame
2. bégate gélbate atd.

Také lòpyti a kỳboti mají stejné praesens:

Sg. 1. lòpau, kỳbau
2. lòpai, kỳbai
3. lòpo, kỳbo