Stránka:Pippo Spano a jiné novely.djvu/95

Tato stránka nebyla zkontrolována

Dopravili jsme dívku domů. Byla velice krásná. Lidé, kteří ji nesli, dotýkali se zvláštní, tapavou neobratností jejích bezvládně svislých, štíhlých, hnědých údů. A — vezmi mne ďas — nebýti tolik tragiky v této příležitosti, nebylo by se mi na konec zdálo nevhodným učiniti důstojníka nástupcem ubohého Bobyho.

Giweh zůstala po týdny uzavřena ve své chýši, aniž by byla spatřila člověka. Dogga projevovala jí od té doby vroucí přátelství. Nešťastnou náhodou zvíře však zdechlo, když bylo prve vrhlo několik mláďat, z nichž dívka ponechala si jedině ono první.

Tento pes zdědil as příchylnost dívčinu, jež ani nyní nestrpěla jiné společnosti. Leč moji lidé, jichž zájem o krásnou dívku v pusté této garnisoně se nevyčerpával, vyslídili, že poměr mezi oběma je zcela zvláštního druhu. Stávaloť mezi nimi stálé škádlení a zuření, jež čím více pes vyrůstal, tím zřejměji měnilo se v nepřátelství. Záhy potom rámusení v chýši nebralo konce. Giweh bila psa, jenž způsoboval jí zranění. Posléze vyháněla psa vždycky ze stavení, by brzy potom opět sama jej volala. Po té na stalo mezi nimi zvláštní příměří, jež měl jsem příležitost jednou sám pozorovati. Dívka seděla na své rohoži, a její krásné tělo bylo zanedbané a vyhublé; proti ní pes, skrčen v koutě jizby, rozcuchaný a zdivočelý, s pohledem zákeřné, do jisté míry lidské vášně, takovým, ja-