lehce opřeny o opěradlo lenošky. Jeho světlemodré, ostré oči prohlížely mezi mnou a mým sousedem jakoby v dáli. Čekali jsme; načež začal:
„Jako mladý důstojník pověřen jsem byl za jedné z místních vzpour, jež tehdy častěji propukaly než dnes, úkolem postoupiti s oddílem dále do vnitrozemí. Byla to pošinutá stráž do větší vsi, jež před tím nikdy neměla posádky. Obyvatelstvo nechovalo se nepřátelsky, ale bylo mi jasno, že udržuje za noci spojení s povstalci a je snad zásobuje, aniž mohl jsem zjistiti, jak a kde se tak děje. Styk s podezřelými domorodci byl mým lidem zakázán, leč stávají přitažlivosti, jež i na nejřádnějšího vojína působí mocněji než rozkaz představených. Ze jména znepokojila mne jistá příhoda tak, že dal jsem si předvolati provinilce.
„Bobe Raylore,“ pravil jsem onomu muži, „udržuješ milostný poměr s indickou děvou jménem Giweto a s její matkou v předposlední chýši od severu.“
„Ano, praporečníku.“
„Víš, že jsi u děvčete vypíchl jiného?“
„Ano, praporečníku.“
„Kdo je jím?“
„Myslím, že Ramsun, jehož zovou jedovatým hadem.“
„Je to týž, po němž marně paseme, který každé noci klame naše stráže a který nepově-