zech na korsu. S fanatickou rozhodností a za cenu života byl bych se vrhl k nohám té, jež by mne byla poznala. Nejsou tak hloupé. Ni jediná z nich necítí se povolána konejšiti naše neurastenické předrážděnosti. Nepřidruží se nikdy k našim samotářským zjemnělostem, nýbrž neomylně k podařenému typu. Ten udržují, toť jich určení. Připouštějí, nevědouce o svém konání, že ničíme se krásnými jich chorobnostmi. Ony jsou však z lidstva ono nezničitelné. A já je zbožňuji, poněvadž zbožňuji sílu.
Ze středu svých nesmělostí unesl jsem tehdy pojednou sebe — sebe a malou princeznu Noru. Jaké bylo to překvapení! Domácí učitel nepatrné postavy, jemuž dámy ani nedaly nésti balíčku!… Činem zoufalství ponížil jsem je tehdy všechny na ráz. Unesená princezna Gallipoli — která byla onou, před níž bych byl ještě musil sklopiti očí? Ach, a přes to zůstal jsem po vždy nakloněn tomu hleděti k zemi. Od té doby zdařila se mi u žen každá drzost; ale ke každé musil jsem se nutiti.
Předhazuje se mi nešetrnosti, něco horšího než drzosti. Kterýs člen klubu zdráhal se bíti se mnou, a čestná rada dala mu za pravdu. Pošetilci, jak mohli tušiti, že mé nešetrnosti pochodí z mého strachu před pravou šetrností? Trpím nadbytkem porozumění, přílišným rozmyslem, nadměrnou předvídavostí běd druhých. Jsem určen tomu, skončiti jako pora-
