Stránka:Pippo Spano a jiné novely.djvu/5

Tato stránka nebyla zkontrolována
Semblable ces criminels d’autrefois,qui poursuivis par la justice, étaient sauvés s’ils atteignaient l’ombre d’un autel, il essayait de se glisser dans le sanctuaire de la vie.
(La Peau de Chagrin.[1])
I.

Komedie.

„A neprozraďte mne,“ pravil Mario Malvolto dvěma svým přátelům. „Ponechte je v domněnce, že se vrátím.“

„A nepřijdeš?“

„Musím domů. Bolí mne hlava. Leč nikoli, chci se vám přiznati: musím být samoten.“

„Přemýšleti o svých triumfech. Dobrou noc, šťastný básníku.“

„Spáti bude sotva.“

„Kdož ví? Dobrou noc.“

Oba přátelé vrátili se dovnitř. Mario Malvolto postál ještě chvíli nahoře na schodišti. Za ním

  1. Jako oni provinilci za minulých dob, kteří, pronásledováni spravedlností, byli zachráněni, dostihli-li stínu oltáře, podobně i on pokusil se vklouznouti do svatyně života. (Kůže šagrénová.)