po prvé vytáhnouti klíč, vyšel na terasu. Oddychoval z hluboka. Toužil opět po ní.
Nazítří přišel místo ní dopis. Stěhuje se, a také bratr příliš ji zaměstnává, prve než odcestuje. Ještě tři dny!
Mario Malvolto proseděl tyto tři dny ve svém pokoji v úplné nečinnosti, připraven stále ke skoku. Snad chtěla jej překvapili? Každého okamžiku mohlo za ním zapraskali větvoví, jež musila ohýbali, chtěla-li se proplížiti tajnou brankou. Avšak přišla až v určenou hodinu, a zchytrale se usmívala.
„Jak tě as očekávání musilo rozčilovati!… A mne!“ pravila upřímně a zachvívajíc se padla mu kolem krku.
V odmlčce napadla ji zvláštní myšlenka.
„Rci, pracuješ vlastně něco?“
Vytáčel se.
„Nikoli, chci to věděti. Kdykoli jsem přišla, vždycky jsi jen čekal. Začasté pobíhals po kraji. Vypadáš znamenitě, lépe než s počátku. Ale nikdy jsem tě dosud nespatřila u psacího stolu. Nedomníváš se snad, že chci tě od toho zdržovati?“
Pochopil. Žádala si ho celého: i u psacího stolu. „Obává se, že se skrývám, básním-li; zadržuji jí druhý život. Kdyby věděla, jak velice se mýlí!“
Zpozorovala klíček v zásuvce, vrhla se v ni a vyňala rukopis.
