„Nepozorovala. Nevědělať jsem doposud, jak vyhlížíš. Když jsi vstoupil, váhala jsem. Mohl to být také někdo cizí, tvůj přítel.“
Oněměl.
„Bydlili jsme tak dlouho v San Gimignanu,“ vysvětlovala. „Teprve od té doby, co otec je mrtev a bratr slouží ve florencijské garnisoně, bydlím zde.“
„Přicházíš tedy proto, že jsem slavný?“
„Slavný? Nevím o tom. Možno, že v mé přítomnosti pronášeny nějaké tlachy o tobě; nevěděla jsem však, že jsi míněn tím ty. Čtla jsem tvé knihy, ale aniž bych byla shlédla tvého jména.“
Mario Malvolto si pomyslil: „Totoť jest sláva.“
„V knihách těch byli lidé, jimž jsem rozuměla. Řekla jsem si: tak bych byla jednala já, tak bych byla cítila, kdybych — —“
„Kdybych…“
„Kdybych našla tohoto muže. Věděla jsem, že po boku svého snoubence nezažiji ničeho z toho.“
„Ach ano, jste zasnoubena.“
„Byla jsem. Prve než jsem k tobě přišla, jsem mu odepsala.“
„Nechápu toho všeho.“
„Je to tak prosté. Dnešního večera, v tvém kuse, viděla jsem tytéž lidi, jež znala jsem z tvých knih, žíti a zmírati. Byli živější nežli