Stránka:Pippo Spano a jiné novely.djvu/196

Tato stránka nebyla zkontrolována

se opět před širou, šedou všedností. V této minutě cítila zmírati své dítě, hroutiti se život vlastní. Ach, jak byla by mu děkovala, jak by jej zbožňovala, a nyní stalo se vše bezúčelným.

Odvrátila hlavu.

Venku ozvaly se kročeje lékařovy, a Narciso vyšel mu vstříc. Neviděl ošklivost a hrůzu zklamání, jež znetvořily líce zmírající Enrichetty.