oním mužem, který by ho byl dovedl znepokojiti.
Oba mladí lidé stáli opřeni o sebe na těsném, železném balkonu a pohlíželi na bárku naloženou květinami a zeleninou, jež přistala pod Aventinem. Pahorek nořil svůj temný profil, třemi klášterními kostely a palácem malteských rytířů fantasticky vykrojený, v růžová oblaka. Březnový večer byl neobyčejně vlahý. Enrichetta vdechovala vůni oranžových květů, vystupující z okna pod nimi. Ale kašlala občas, a Narciso vtáhl ji zpět do pokoje.
Obývali spolu od osmi neděl tři malé místnosti pátého poschodí v Trasteveru. Bylo to sice daleko od university, ale od té doby, co žil s Enrichettou, Narcisoví to tuze nevadilo. Musil se velice sebrati, by vystačil s malou rentou otcovou, venkovského to měšťana, usedlého poblíže Cortony, na společnou domácnost. Leč nepostrádal při tom ničeho, ježto pociťoval náklonnost rodinnému životu. Když při koncertě v malé kavárně, kdež scházívalo se mnoho studentů, po prvé uzřel vystoupiti Enrichettu, zamiloval se do ní rázem a jsa málo nakloněn prchavým dobrodružstvím, pocítil rovněž náhle touhu, připoutati ji jedině sobě. Spořádaný domácí život byl mu potřebou, shledával rodinnou kuchyň lepší stravy v hostinci, kamž docházeli nyní jen zřídka, s přáteli. Jeho poněkud těžké krvi, jíž měl nadbytek, prospíval
