skytl nedávno více peněz, než jich mohl postrádati; neboť posud nezbohatl. Jak může tudíž dbáti svého prospěchu? Vím: častokrát se zatvrzuje. — Proč matka musila být tak nešťastna, než zemřela? Otec tehdy řekl: „Matka je churava, a těžce nemocná žena neskytne muži ničeho; proto jí není povinen věrností…“
Lina se až zalekla, když si toto opakovala.
„Matčina duše byla tehdy přece ještě mezi námi. A mohl tak usuzovat týž tatínek, který neposílá služek do nemocnice, nýbrž sám je ošetřuje! Je zlý nebo dobrý?“
Lina obešla se sklopenou hlavou obytné stavení a podél kukuřicového pole zašla pod ebeny. — Rozpomněla se na dámu, která kdysi, krátce po matčině smrti, ležela v jich světnici a plakala. Lina sklonila hlavu ještě hlouběji. Otec stál tam opět s Gretou. Lina viděla v duchu, jak ubírá se kolem pán z města a usmívá se. Slyšela, jako stalo se jí již jednou, několik sedláků zlořečiti svému otci, sotvaže ho minuli. Otřásla se: ne, ne! Mnohé, co otec činil, dálo se jen proti jeho vůli, v odporu k cítěním jeho srdce. Uprchl z velkého světa, hledal samotu, pravdu a své srdce a byl svým jen tehdy, když obšťastňoval lid, když svému dítěti vyprávěl o prosté dobrotě a přirozené lásce ke všem!
Lina otevřela zahradní domek, v němž trávila své dny, vedla knihy, u přehrady přijímala
