abyste mne posuzoval milostivě. S bohem, s bohem!“
Obrátil se však ještě.
„Lina nechodila by ovšem takto sama; ale její vychovatelka je na dovolené, a dítě musí činiti přece pohyby. Je teprve patnáct, milý příteli…“
Otec prosil za šetření své dcery.
„Hleďte, tuhle Gretu: pouze o rok starší a jakým je už chlapíkem!“
Mladý muž zřel jedině tolik, že Lina se zarděla; starý dával však očima zlostná znamení Gretě, by zůstala. Usmála se, poděkovala za průvod a tvářila se. jako by chtěla pospíšiti domů. Roland se poroučel; Clemens následoval váhavě svou dceru. Když Lina ohlédla se uprostřed dlouhého vinného loubí po otci, shlédla jej u zděných pilířů vchodu s Gretou. Lina odvrátila rychle zraky; zarděla se po druhé.
Její první zardění při voděno bylo tím, že otec lhal. Její vychovatelka odjela z přinucení, poněvadž Linin otec strojil jí léčky; a Lina trpěla ještě tím rozchodem i jeho příčinou.
„Tatínek lže před sedláky, před zákazníky, ba dokonce i před lidmi, po nichž mu není ničeho, velice často; a přece je nejšlechetnějším člověkem, kterýž věří ve vítězství pravdy a mne učil této víře. Je dobrý… Je dobrý!“ ujišťovala sama sebe vzrušena. „Napomáhal nemocnému zahradníkovi. Ubohé košikářce
