Která z nich přijde a vezme mne za ruku, by odvedla mne do své domoviny, v zemi, v níž cítí se silně a bez viny?
Žádná. Neboť ony samy nemají ničeho spěšnějšího na práci, než přiučiti se komedii. Gemma Cantoggiová, děcko svěží, z venkova, provdá se za Lantiho, světáka na odchodu. Čistá to věc! Žádá-li se od některé, by chovala se tak, abychom zapomněli sami sebe — nesmí se snad též o ní ničeho věděti? Ve zvýšeném přízemí seděla cizinka, krásný, silný profil pod sametovou stuhou velikého klobouku. Vlající nákrčník halil ji až po ústa v růžový gáz…“
Mario Malvolto snil ještě, když zahnul na náměstí v Settignanu. Nízký, ploše vyhnutý štít kostela byl popudrován modravým svitem luny. Jediná svítilna zkomírala v širé měsíční noci, v jejímž středu na návrší město pohříženo bylo v spánek.
Jakýsi hluk ztrácel se kdes. Mario Malvolto spatřil na konci dlouhé ulice pohybovati se cos temného. Dojista byl to povoz, jejž prve byl shlédl; kryt kočáru byl vztyčen. Paprsek luny svezl se pojednou na onen předmět; něco bělostného vychýlilo se z něho ven. Kde v okolí byl tento povoz domovem? Nikde, pravil kočí. Nyní zmizel ve stínu. Opustili ulici a jeli kousek s kopce. Mario Malvolto vystoupil a učinil několik kroků mezi plůtky; jedenáct stupňů vzhůru; tu stál před
