hleděla tam. Je ctižádostivá, mohl bych ji míti.“
Jeho oči zavěsily se na jiné souhvězdí.
„Ona Borgofinalová. Tučný profil se svislou bradou, s očima divoce vyhlížejícími zpod mohutného věnce hněděčerveného vlasu, pod drahocenným hermelinovým límcem. Ta byla jednou z prvních, jež mne vztyčily do výše. V jejím rozbrázděném obličeji shlížím své upomínky na tolik vylhaných vzrušení. Leč byla ona snad ctnostnou?“
Jedna nemožná: Lancredoniová. Hubená princezna s nahnědlou koží. Strmý krk nese malou, ztrnulou hlavu, s ustupující linií nosu a čela. Krajkový rukáv rozvíjí se tuze hluboko pod nahým ráměm, svislým, křehkým, čistým. Pod chladnými blesky svého diadému zívá princezna… A dnešního večera, za svou oponou, jsem ji znásilnili Triumfoval jsem k ní nahoru, u vědomí, že užívám z ní více než ten, kdo by ji každé noci svíral v náručí! Co bude z toho? Snad několik řádků, jež dám do tisku. Ale pro mne, v duši?…
Mladé dívky! Seděly tu, zcela mi na blízku, a vyhlížely jasnými hledy ze světa, v nějž nevede nijaké cesty. Cantoggiová stihla jednou mé oko, o otvoru opony. Ulekl jsem se velice tohoto pohledu, jejž vyslala, aniž by tušila, kam.
