rady než jejím měkkým, zvučným hlasem, a zjednati si účasti této života zkušené a pomilováníhodné ženy bylo pro muže mého věku až tuze svůdnou věcí.
Zvláštní byla okolnost, že šťastná jistota, jež vyznačovala její vystupování a která patrně připisována jejímu postavení, nesouhlasila přes to nijak s pověstmi, jež vztahovaly se ní. Kdo byl kníže Foscolini-Winterstein? Ve veřejnosti připouštěna platnost mínění, že manželem kněžny je onen ve společnosti nikdy nevídaný pán neurčitého stáří, který obýval s ní společně prostorný palác. Sám měl jsem jedenkráte příležitost shlédnouti jej, když usedal na záď kolesy. Oděn byl nenákladně, měl žlutavý, ustaraný obličej a prokvetlý vlas sčesán na vpadlé skráně. Mluvilo-li se důvěrně o kněžně, tu neděla se zmínka o jejím průvodci jinak než jako o vzdáleném příbuzném jejího rodu, který zastával u ní úřad jakéhosi domácího hofmistra nebo tajemníka. Oproti tomu pravý kníže, o němž tvrdilo se, že je podivínem, žil v ústraní na svých statcích v Toscaně. Byli-li manželé rozvedeni nadobro, o tom on dit[1] nedovedla po vědět nic určitého, leč tvrdilo se, že kněžna nežije v obzvláště skvělých majetkových poměrech. Ve Vídni nalézala se prý pod zvláštní ochranou jisté velice vysoko postavené ruské
- ↑ Pověst.